Lékař vs. porodní asistentka aneb Skvěle sehraný tým, se kterým se rodí jedna báseň

15.02.2016 14:31

Proč se některé porodní asistentky domáhají svého práva sloužit těhotným ženám v plné šíři svých kompetencí? Proč tomu někteří lékaři nerozumí? A jak to vypadá v zahraničí? V názoru na porodnictví je mnoho nedorozumění, tak to trochu rozmotáme.

Začátek příběhu začíná u toho, že čůrání je normální lidský proces, stejně jako porod. Neodpustila jsem si tohle známé přirovnání … Zdravá žena tedy potřebuje ke klidnému porodu relativně málo. (To málo popisujeme v článku Přirozený porod není módní výstřelek, ale jediná bezpečná volba pro 80 % žen.) Je-li v prostředí, ve kterém se cítí bezpečně (pocit důvěry, pocit blízkosti, aniž by se cítila být pozorována) a příjemně (klid, ticho, přítmí), může se beze zbytku ponořit do biochemických procesů, které porod usnadňují. Na tuto situaci je odborníkem kvalifikovaná porodní asistentka – zná nefarmakologické způsoby, jak podpořit hladký průběh porodu, i jak ženě ulevit (masáže, pohyb, hudba, tanec, zpěv, akupresura, aromaterapie, homeopatie), ví, jak se ženou mluvit, aby jí nerušila v soustředění na porod. Jedná se o takzvanou primární péči.

Pokud tedy nechápeme, proč se porodní asistentky domáhají svého práva sloužit v plné šíři svých kompetencí, pravděpodobně je vnímáme jako ideálního pomocníka lékaře, nikoli jako samostatnou profesi. Porodní asistentky by neměly být asistentkami lékaře, ale asistentkami rodící ženě. Jejich vzdělání není "pouhý základ" toho lékařského, ale zcela jiné.

Pokud se však žena dostane v těhotenství nebo v průběhu porodu do rukou lékaře, je jasné, že je někde problém, nebo by mohl být, a zde můžeme být vděční za to, jak vyspělá je naše zásahová medicína. Ze světových statistik vyplývá, že 70 až 80 % porodů probíhají normálně, tedy bez komplikací (Zdroj: Péče v průběhu normálního porodu: praktická příručka, WHO, 1999). Ve zbylých 30 % se nějaké komplikace vyskytnout mohou nebo je porod vyhodnocen jako vysoce rizikový. V tom případě žena potřebuje zázemí zdravotnického zařízení a vysoce odbornou péči lékaře, který disponuje znalostmi postupů při řešení krizových situací. Tato péče je označována jako sekundární péče.

V naší zemi bohužel toto rozdělení dvou odlišných přístupů nefunguje. Mohlo by se zdát, že je to v pořádku, protože všechny ženy automaticky dostávají v porodnicích tu vysoce specializovanou péči vyššího stupně. A to by mělo přinášet výhody. Jenže nepřináší. Právě naopak. Vy byste vzali své dítě k zubaři, jehož špičkovou dovedností je trhání zubů a vkládání implantátů, ale ještě nikdy neviděl zdravé zuby?

Ano, je to pro mě stejně nepochopitelné, ale faktem zůstává, že většina porodníků nikdy neviděla přirozený porod – porod, pro který žena potřebuje podmínky, nikoli intervence. Vzdělání porodníků se zabývá patologiemi a jejich řešením. V dnešním světě musí obsáhnout velké množství informací a získat mnohé dovednosti, neboť zdravotnictví je na vysoké úrovni a díky tomu je novorozenecká úmrtnost v civilizovaném světě tak malá. Pokud by u nás existovalo rozdělení na primární a sekundární péči jako v západních zemích, není nutné, aby se lékaři učili, jak být citlivým průvodcem ženy v průběhu normálního porodu. Nechci, aby to vyznělo neuctivě, ale ve své podstatě jsou lékaři pro 70 % žen nekompetentní pečující personál.

Kdybychom práci a kompetencím porodních asistentek rozuměli správně, nebylo by tolik žen zklamaných, když si jedou do porodnice pro špičkovou péči a pak se tam o ně stará "pouze" porodní asistentka. Obvykle to u nás vypadá tak, že u normálního průběhu porodu lékař přichází, až těsně před porozením děťátka. To znamená, že žena, která se bude cítit bezpečně jen v rukou lékařů, bude mít pocit nedostatečné péče a ženě, která si přeje svůj porod prožít pouze s asistencí jedné porodní asistentky, to nebude umožněno, u jejího porodu bude porodník a další zdravotníci z neonatologie.

Ale tak je to s každým řešením, které se pokusíme nalinkovat všem stejně. Výsledek bude vždy týž – paušalizované řešení bude vyhovovat jen malé skupině lidí, zbytek se musí podřídit.

 

Tak to funguje v mnoha oblastech, ale v porodnictví bych doporučovala přihlédnout k tomu, že individualizované řešení je bezpečnější, citlivější k matce i dítěti a ještě k tomu výrazně celý systém zlevňuje. Když si uvědomíme, že péče lékařů, vysoce specializovaných odborníků, skutečně potřebuje maximálně 30 % žen, proč ji platíme každé ženě bez rozdílu? Není to neefektivní? Nebylo by o ženy s rizikovými a komplikovanými porody postaráno lépe, pokud by lékařům odpadlo 70 % "rutiny" a mohli se soustředit na to, co se bez jejich speciálních znalostí neobejde?

Zkušenosti ze zahraničí potvrzují, že velmi efektivní a citlivá je pro nízko rizikovou ženu primární péče porodní asistentky, pokud trvá od těhotenství, v průběhu porodu i v době šestinedělí. Tento model se nazývá jako kontinuální primární péče a v ČR si ji zatím ženy musí hradit přímo, protože není podporována ze zdravotního pojištění. Také vzdělání porodních asistentek v Čechách není tak široké jako v zahraničí, kde vedou porody samy, například v porodních domech, i mimo zdravotnické zařízení. Ale třeba se jednou zablýská na lepší časy a my se posuneme dál.

 

Krásné porodní příběhy vám přeje
Karina Uherková