Ačkoli řada lidí vytváří dojem, že přirozený porod je mýtus, delší řada rodičů a jejich dětí je důkazem, že tomu tak není. Přirozený porod respektuje proces narození dítě tak, jak nám byl přírodou darován, v celé své nahotě. Pro někoho možná tedy nesnadný, možná bolestivý, možná komplikovaný, možná krásný, možná snadný, nikdy nevíme, který bonbonek si rozbalíme. Žijeme naštěstí v zemi, kde pro ty komplikované či potenciálně rizikové případy máme odpověď ve špičkovém zdravotnictví. A není jich málo, až 30 % porodů mohou vyžadovat zásah zvenčí, tedy porodníků. Zbylých 70 % dětí má statisticky velkou šanci, že své narození zvládnou na jedničku, aniž by jim kdokoli pomáhal (zdroj Péče v průběhu normálního porodu: praktická příručka, WHO, 1999).
Škoda, že zde neplatí: Vím, že to zvládneš sám, ale pokud Ti pomohu, bude to pro Tebe lepší, protože to by se pak rodilo, jedna báseň. Při fyziologickém (nekomplikovaném) porodním procesu to je bohužel v podstatě naopak. Jakmile se budeme tvářit, že příroda něco zanedbala a my to za ní opravíme, můžeme si zadělat na malér. Přírodu přeci přechytračit nejde… to už jsme si vyzkoušeli mnohokrát.
Protože jsem plánovala naši první dceru porodit v porodnici, chtěla jsem mít jistotu, že nám do toho nikdo nebude zasahovat, dokud to nebude nezbytné. Po té, co jsem si z různých zdrojů (knihy, dokumenty, rozhovory s porodními asistentkami, dulami, ostatními maminkami aj.) udělala obrázek o rutinním fungování českého porodnictví, bylo jasné, že naše porodní přání (nebo chcete-li porodní plán) musí být precizní a můj muž bude více než natěšený otec náš ochránce, který trvá na našich postojích.
Zapojení mého muže do přípravy k porodu považuji za stěžejní. Jestli se má muž stát skutečnou oporou své ženy, musí chápat porod jako přirozený proces, který má v rukou příroda a jeho statečná žena. Pokud však přichází do situace nepřipraven, obklopen strachem a předsudky, vše může velmi zkomplikovat. Jeho adrenalin může ovlivnit hormonální procesy rodící ženy a vytvořit příležitost k problémovému porodu. My jsme společně navštívili několik přednášek na festivalu v rámci Světového týdne respektu k porodu a absolvovali skvělou celodenní předporodní přípravu v porodním centru TARA v Teplicích.
Doufali jsme v krásný prožitek při narození naší dcery, a proto jsme chtěli mít u porodu někoho, kdo nás zná a komu důvěřujeme. Požádali jsme zkušenou porodní asistentku, která v porodnici, kde byla zaměstnaná, měla možnost u fyziologicky probíhajícího porodu pracovat více samostatně. (To by měla být samozřejmost, ale jak se mi zdá, mnoho věcí, které racionální člověk považuje za samozřejmost, nejsou za dveřmi nemocnic samozřejmé.)
Příprava porodního přání je důležitá fáze v přípravě na porod samotný. A to proto, že najednou skutečně musíme přemýšlet, jak by náš porod měl probíhat ve všech možných variantách. Musíme promýšlet i eventuality, kterým se podvědomě chceme vyhnout a raději na ně vůbec nemyslet. Zároveň je to příležitost si zcela svobodně a bez limitů představit ty nejkrásnější podoby tohoto prožitku. Měl by se náš porod odehrát v příjemné, intimní atmosféře s někým koho známe nebo mi pocit bezpečí dopřeje jen zástup neznámých lidí v bílých pláštích a pípající přístroje? Jak bych chtěla na svůj porod vzpomínat - jaký obraz bych si vybavila, kdyby vše probíhalo podle mých představ? Bude to šťastná chvíle, kdy držím naši holčičku v náručí a Petr nás objímá nebo já ležím sama na nemocničním lůžku a miminko je na váze? Pak už je snazší přemýšlet, co mohu udělat proto, aby se naše sny staly skutečností. Jednoduše každý máme jiné sny a neexistuje univerzální štěstí pro každého. Každý si musíme ujasnit své priority a pak doufat, že je ostatní budou respektovat. V přípravě na porod Vám může pomoci e-book "PŘIPRAVENÁ = SPOKOJENÁ" Mirky Vašíčkové, protože moje priority a představy se mohou výrazně lišit od těch Vašich...
Naše porodní přání začalo stránkou, kde velmi uctivě žádáme zdravotní personál dané porodnice o respektující přístup v době narození naší dcery. Žádáme o umožnění porodu pokud možno přirozeně, ve vlastním tempu, neboť to považujeme za klíčové pro zdravý vývoj našeho miminka a jeho poporodní adaptaci. Tuto stranu jsme ale začali rychlým přehledem nezbytných informací – jména rodičů, datum narození matky, alergie matky, trvalé bydliště, místo pobytu po porodu, kontakt na ošetřujícího gynekologa a budoucího pediatra. A nechyběl ani termín poslední menstruace a vypočtený termín porodu, a to proto, že se porodní přání stává součástí zdravotnické dokumentace.
Následně jsme žádali o nerušený prostor, kde si budeme moci vytvořit atmosféru klidu a intimity (o potemnělé místnosti jsme si mohli nechat zdát, námi zvolená porodnice je řešena porodními boxy). Protože jsme s porodní asistentkou z dané porodnice měli předjednanou její péči, žádali jsme, aby všechna vyšetření mohla provádět pouze ona, aby manžel mohl být celou dobu se mnou, abychom byli informováni o výsledcích jednotlivých vyšetření, o průběhu porodu a případných návrzích dalšího postupu včetně jejich pozitiv i negativ. Bylo pro nás důležité, aby nám byl poskytnut dostatek času a prostoru pro vyhodnocení těchto informací a zvážení našeho rozhodnutí. Vše jsme samozřejmě psali velmi uctivě s vědomím toho, že v případě komplikací se bude mnohé řídit potřebami dané chvíle, nikoli naším přáním. Byť jsme s naší porodní asistentkou byli v nejlepších rukách, vyhotovili jsme porodní přání tak, aby u narození dcery mohl asistovat kdokoli a bylo pro něho dobře srozumitelné, i když nás vidí poprvé.
Dále jsme uvedli jen některé běžné zásahy do porodu, kterým jsme se opravdu chtěli vyhnout. V závěru úvodní stránky byla proto prosba, aby mi nebyly nabízeny léky proti bolesti, pokud o ně sama nepožádám.
Vyslovili jsme přání, aby všem vyšetřením miminka byl přítomný alespoň jeden z rodičů, že bychom rádi využili plný rooming-in, a to hned po opuštění porodního sálu a požádali jsme o nadstandardní pokoj s možností přistýlky, abychom mohli být hned od počátku všichni spolu.
Tyto nejdůležitější body jsme rozepsali do vět, abychom zdravotníkům nepředložili „seznam vánočních dárků“, jak někteří porodní přání posměšně nazývají, ale pro lepší orientaci jsme vše kompletně shrnuli na druhé straně, kde byly informace rozděleny podle fází porodu.
Bylo nám doporučeno, abychom své porodní přání poslali panu primáři ke schválení dopředu, což považuji za klíčové v komunikaci s ošetřujícím personálem. Celkem pět kopií jsme měli připraveno s sebou do porodnice (pro nás, pro porodní asistentky, pro porodníka, pro lékaře neonatologie a sestry z novorozeneckého oddělení). Byť jsme měli porodní přání na dvě strany, netiskli jsme výjimečně oboustranně, aby nikdo druhou stranu nepřehlédl.
Druhá strana byla rozdělena takto:
1) v průběhu celého porodu
ANO – úplné informace a prostor pro rozhodnutí pro mě i manžela
→ protože se často stává, že zdravotníci nám pacientům říkají jen to, abychom jim odsouhlasili navržený postup, například: „Máte bolesti? Řešením je epidural.“ Dobře, žena by se měla soustředit hlavně na sebe a svoje tělo, ale kolik otců bylo seznámeno s tím, že epidurální anestezie může velmi vážně zkomplikovat průběh porodu? Ve chvíli, kdy mozek s procesem postupujícího miminka ztratí kontakt skrze bolest, přestane produkovat žádoucí hormony a porod se zpomalí nebo zcela zastaví. Je tedy nutné opět medikamentózně proces nastartovat, urychlit. A pak se už roztáčí ruská ruleta. Kolik žen by si nechalo píchnout epidural, kdyby před tím četli příbalový leták? Více informací naleznete například zde: https://www.prirozeny-porod.eu/epiduralni-analgezie-vedlejsi-ucinky-a-rizika/#more-1271
Také jsem slyšela o mnohých manipulacích, z nichž samozřejmě nejúčinnější a zároveň nejzákeřnější jsou útoky na zdraví miminka. Jakmile se jen zeptáte, zda je to či ono nezbytné, dočkáte se jednoduché odpovědi: „Chcete své dítě zabít?“ Některé jsou až úsměvné: „Jestli vám ten monitor nenatočím, tak neporodíte.“ O tom, že to nejlogičtější a nejpřirozenější přivítání na svět v porodnicích mnohdy nerespektují, a jak těžké to pro maminky je, se dočtete zde: https://www.porodpocesku.cz/pribehy/
Bohužel narození nového člověka není nejvhodnější čas na diskuse o čemkoli, ale do porodního přání jsme to takto uvedli. Více jsme však spoléhali na to, že narozením naší dcery nás provede porodní asistentka, se kterou jsme různé aspekty a situace probírali již v době těhotenství a věřili jsme jí, že k nám bude přistupovat individuálně, nikoli podle zaběhnutých postupů.
ANO – přítomnosti manžela u všech vyšetření
→ opět to v některých porodnicích stále není zcela samozřejmé
ANO – použití fetálního Dopplera
→ některé ženy popisovaly čas strávený v nepohodlné poloze na monitoru ozev srdíčka miminka jako nejhorší část porodu. Miminko celou vahou tlačící na nervy v oblasti páteře a nemožnost se přirozeně pohybovat v kontrakcích, to je opravdu za trest. Tomu jsem se chtěla vyhnout. Také výsledky monitoru často rodící ženy zbytečně vystresují. Fetální Doppler umožňuje poslouchat miminko stejně dobře, pouze s tím rozdílem, že není schopen vytisknout papírový záznam výsledků, který se přikládá ke zdravotnické dokumentaci … ten však já k porození svého dítěte nepotřebuji …
2) v průběhu 1. doby porodní
ANO – možnosti prožít porod ve vlastním tempu, v případě pomalého či zastaveného porodu mít možnost použít přirozených prostředků stimulující porod
→ jsme velmi civilizovaný národ, dokonce tak, že naše vyspělé zdravotnictví nepotřebuje žádné osvědčené rady, když má farmaka ... Porod nepostupuje? Možná potřebujete trochu klidu a intimního prostředí, změnit polohu a opět se na miminko naladit … ale ne, my do vás napustíme nějaký driják, ať to jde ráz na ráz. Aha, my jsme to rozjeli moc a nyní jsou bolesti nesnesitelné? Nevadí, máme tu jiný driják, který to opět trochu umírní. Nebojte se, jste v dobrých rukou, maminky od nás odcházejí spokojené, neboť většina porod přežije … moje gynekoložka se mi svěřila, že při prvním porodu byla tak zfetovaná, že jí bylo akorát zle a nic jiného si nepamatuje, druhý porod hodnotila jako krásný proto, že přijela do porodnice na poslední chvíli a zdravotníci již většinu svých postupů nestihli … škoda, že těchto příběhů se nikdo nechce poučit …
ANO – použití pomůcek a volného pohybu pro uvolnění bolestí
→ z knihy Ingeborg Stadelmann a z přednášek Světového týdne respektu k porodu jsem věděla, že se žena musí bolesti poddat, nikoliv s ní bojovat. Když vstupujete do kontrakce s láskyplným očekáváním, protože každá kontrakce znamená být blíž vašemu děťátku, že vás krásně otevírá a že je to jasný signál, že vše jde správně, nemáte důvod s bolestí bojovat. Bolest je přítel.
Je velmi důležité, aby i Váš muž vnímal bolest jako nezbytnou součást porodního procesu, protože pak jí bude moci láskyplně zvládat spolu s Vámi, bude Vám oporou a neprožije narození svého děťátka v hrůze.
Jinak existuje i mnoho zdrojů, jak prožít porod bez bolesti, stačí trochu hledat. Pro začátek můžete začít zde: https://www.evalabusova.cz/rozhovory/l_sucha.php
ANO – přítomnosti manžela na operačním sále v případě císařského řezu
→ některé děti si tuto cestu vyberou sami, jsem ráda, že se naše dcera mohla narodit zcela přirozeně a ne císařským řezem, a tak jsem byla obratem fit jako rybička a mohla si užívat miminka zcela bez bolesti.
NE – chemickému a mechanickému ovlivňování porodu
→ jednoduše proto, že to má mnoho nežádoucích účinků a proto, že si tím zadělávám na to, aby celý porod převzal do svých rukou porodník se svými chemickými sloučeninami a nástroji. Děkuji, nechci. Naše porodní asistentka nás seznámila s jinými možnostmi, které injekce nepotřebují (polohování, homeopatie...). Stále však platí, že pro hladký průběh normálního porodu je úplně nejdůležitější, aby ženu nikdo zbytečně nerušil (jakmile nás začnou nutit myslet, opouštíme své tělo a dítě) a hlavně nestresoval.
Já jsem medicínsky vedený porod nezažila, ale věřím, že pro mnoho žen to může být úleva, necítit se za narození dítěte zodpovědná a přenechat to na zdravotnících, na odbornících. Mělo by to však být Vaše rozhodnutí na základě informací a vnitřního pocitu, nikoli rozhodnutí na základě představy, že žena není schopna porodit své dítě sama. Proto doporučuji: zjišťujte si, ptejte se, ať víte, co je pro Vás ta nejlepší cesta.
NE – dirupci vaku blan
→ to je zákrok, který se provádět nemusí vůbec a pokud ano, rozhodně ne v počáteční fázi I. doby porodní, jinak hrozí komplikace, více například zde: https://normalniporod.cz/o-porodu/pro-porodni-asistentky/protrzeni-vaku-blan/
NE – kontinuálnímu monitorování plodu
→ představa ze svázaného ležení na zádech mi naháněla husí kůži. Přitom to není ani jediná poloha, při které je možné monitoring provádět, ani jediný způsob, jak miminko kontrolovat …
3) v průběhu 2. doby porodní
ANO – volbě pozice
→ díky cvičení s Aniballem jsem okamžitě poznala, že nejběžnější nemocniční poloha je nejen nepřirozená, ale také jednoznačně nejbolestivější. (Aniball je česká verze Epi-no, více zde: https://www.lehkyporod.cz/) Vyzkoušela jsem si polohy, při kterých se mnohem lépe otevřou porodní cesty a miminko nemusí překonávat gravitaci.
ANO – spontánnímu tlačení
→ v porodnici je běžné, že tlačení určuje zdravotník. To je jistě nezbytné při porodu, který je ovlivněn farmaky, neboť žena ztratí se signály těla kontakt a tak i poslední kousek cesty miminka je řízen zvenčí. Já jsem doufala, že naše dcera bude porozena mnou, nikoli lékařem. A skutečně moje tělo přesně vědělo, co má dělat a zvládlo to velmi dobře.
NE – epiziotomii, akceptuji případné samovolné natržení
→ nástřih je jedním z nejnadužívanějším zásahem do porodu. Není výjimkou, že jsou lékaři, kteří provádí nástřih zcela rutinně, například se domnívají, že prvorodička by bez toho neporodila. O tom, že Vaše vagina je v nebezpečí mluví jasně statistiky: https://www.biostatisticka.cz/episiotomie-jako-priklad-porodnickeho-nasili-v-ceske-republice/. Moje dvě kamarádky musely bránit nástřihu mezi jednotlivými kontrakcemi, ale uchránily se. Jiné to štěstí neměly, ani porodní přání s tímto požadavkem jim nepomohlo.
K nástřihu by se mělo přistupovat pouze z dobrého důvodu, ale poloha na zádech je tak nepřirozená, že se nedivím, že si lékaři musejí pomáhat tímto nehumánním zásahem (je-li neopodstatněný). Více se dozvíte například zde: https://www.babyweb.cz/nastrih-hraze-u-porodu-vyvolava-radu-otazek
A proč raději natržení než nástřih? Protože, pokud si tkáň může vybrat, natrhne se v tom nejtenčím místě a jen tak, jak potřebuje a dokonce i bez šití se dokáže dobře zhojit. Jenže to se v moderní době nenosí, tak raději volíme stříhnutí nůžkami, které se dobře šije. Bohužel s nástřihem je to stejné jako s látkou – zkuste roztrhnout látku, která má lem… ovšem stačí lem překonat nůžkami a látka se trhá snadno dál a dál. Masírujte hráz, cvičte s Aniballem, zvolte jinou polohu než na zádech a instruujte doprovod, aby se k vám nůžky ani nepřiblížily, a s největší pravděpodobností budete moci hned po porodu pohodlně nakojit miminko i vsedě.
NE – Kristellerova exprese, ani přidržení děložního fundu
→ velmi nebezpečný zákrok, který si na svém těle ani nedovedu představit, kdy zdravotník pomáhá miminku na svět tlačením na břicho matky. V současnosti označován jako přidržení děložního fundu, neboť Kristellerova exprese je zakázaná. Více informací zde: https://www.babyweb.cz/skodliva-ale-uzivana-metoda-pri-porodu-nalehani-na-bricho a https://www.biostatisticka.cz/o-cem-se-nemluvi-to-neexistuje-kristellerova-exprese/
NE – po porodu hlavičky miminka si nepřeji vybavovat (tahat) ramínka dítěte, ale počkat na spontánní nástup další kontrakce a miminku pouze pomoci dokončit porod
→ ano, porodníci se snaží přivést na svět miminko co nejdříve, takže provedou nástřih a při první kontrakci, kdy vykoukne hlavička, se snaží miminko dostat ven. To je ale nebezpečné, protože miminko se musí v porodních cestách před porozením tělíčka pootočit. Tím, že narušíme přirozený proces, který příroda nastavila mimo jiné proto, aby se miminku z plic dostala plodová voda, opět riskujeme komplikace a tím je například vzpříčení ramének v pánvi matky. Pro dokreslení závažnosti tohoto postupu, který může vést až k poranění brachiálního plexu, doporučuji krátký dokument: https://www.prirozeny-porod.eu/…tom-se-mlci/
4) v průběhu 3. doby porodní
K pochopení, proč je třeba se chránit před nemocniční rutinou, Vám jistě přispěje článek Třetí fáze porodu – přirozený přístup. Doporučuji!
ANO – kontakt skin-to-skin pro matku a dítě ihned po narození, v případě císařského řezu alespoň částečný bonding, nebo bonding na těle otce
→ i kdyby okolnosti narození naší dcery nedovolovaly nic z výše uvedených přání, doufala jsem alespoň v toto. Více naleznete například zde: https://www.unipa.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=135:bondind&catid=42:porod&Itemid=124
ANO – maximálnímu kontaktu s naším miminkem a dostatek času pro nerušenou adaptaci miminka po porodu (2 hodiny), a aby vyšetření, která nemohou být odložena do doby poté, byla provedena na mém těle
→ toto považuji opravdu za největší nešvar rutiny porodnic, kdy miminko místo do náruče matky putuje do náruče sestry a na váhu. Nechápu, jak to, že fakta několik desítek let známá (výzkumy se prováděly i v ČR již v sedmdesátých letech) stále nejsou směrodatná pro naše vyspělé zdravotnictví. Více se dozvíte například zde: https://www.prirozeny-porod.eu/posvatna-hodina-neprerusovany-kontakt-kuze-na-kuzi-ihned-po-porodu/
Ani inkubátor na zahřátí zdravého dítěte není potřeba, matka ho na svém těle zahřeje mnohem lépe …
Vědecké výzkumy potvrdily, že to není jen výmysl přecitlivělých žen – kontakt matky a dítěte se prokázalo jako velmi prospěšné pro dítě (celkově lepší adaptace) i pro matku (poporodní krvácení, spuštění laktace, citová vazba s miminkem aj.), přesto to není samozřejmostí? O tomto klíčovém momentu napsalo mnoho žen zde: https://www.porodpocesku.cz/pribehy/
ANO – přestřižení pupečníku až po dotepání, a to minimálně 15 minut
→ další neodpustitelný nešvar vyspělého zdravotnictví… odstřihnout miminko od velmi vzácného zdroje? I přesto, že existují důkazy o tom, že je pupečníková krev pro miminko prospěšná (https://www.tribune.cz/clanek/18049), často se dotepání pupečníku nedaří ženám prosadit. Více o ještě zde: https://www.prirozeny-porod.eu/plna-placentarni-transfuze/#comment-736
ANO – podpoře samostatného přisátí se miminka k prsu
→ ačkoli přisátí miminka velmi napomáhá odloučení placenty a tím snižuje riziko poporodních komplikací, praxe v porodnicích vypadá tak, že miminko Vám odnesou a do Vás opět píchnout chemikálie. Proč?
ANO – podpoře přirozeného porodu placenty
→ v pojetí naší porodní asistentky to nebyl závod s časem. Placentu jsme nechali tam kde je a já si užívala naší holčičky, nerušeně. Až po dotepání pupečníku jsem porodila placentu při ztrátě krve velikosti pidi loužičky. Ale můžete si za ni nechat tahat, jak popisují některé maminky a pak se moc divit, že málem vykrvácíte. Zeptejte se, jak k tomuto momentu přistupují zdravotníci ve Vaší porodnici.
ANO – ponechání placenty (prosíme o předání placenty otci)
→ měli jsme to štěstí, že nám placentu nikdo nevzal, a tak jsme mohli devítiměsíčnímu pokojíčku našeho miminka poděkovat, rozloučit se s ním a kousek placenty i pupečníku jsme ještě využili na přípravu léčivé tinktury. Více zde: https://www.zpracovaniplacenty.cz/#!tinktura/c8mw
ANO – podání Kanavitu p. o., nikoliv i. v. (jsme srozuměni s rizikem horšího vstřebávání)
→ nechtěli jsme naše miminko přivítat „včeličkou“, když může dostat „káčko“ kapičkami, v některých porodnicích Vám dají vybrat, jinde je „káčko“ na lžičce problém. Asi to není to nejdůležitější na celém porodním procesu, ale mohu-li si vybrat, raději bych se obešla bez „včeličky“.
NE – otření mázku miminka
→ i toto má příroda dobře vymyšlené – tělo miminka je pokryto mázkem, který chrání jeho citlivou kůži, také voní plodovou vodou, a tak mu připomíná to bezpečné místo, ze kterého přišlo. V řadě porodnic však tuto ochrannou vrstvu sestra pečlivě umyje a ošetří miminka kosmetickým přípravkem.
NE – vyšetřování ani odnášení miminka bez přítomnosti alespoň jednoho z rodičů
→ tomu jsme se opravdu chtěli vyhnout, nedovedu si představit pocit matky, která neví, kde její dítě je … zkuste vzít mládě jakékoli samici žijící v přírodě. My jsme ale přeci tak civilizovaní, že nás se zákony přírody netýkají...
NE – vykapání očí miminka Ophtalmo-septonexem
→ další věc, čím jsme nechtěli naše miminko vítat na svět … jsou i jiné způsoby, jak ošetřit očička, najděte si svou cestu.
5) po opuštění porodního sálu
ANO – nadstandardní pokoj s možností přistýlky
→ nedokázala jsem si představit, že by můj muž nebyl s námi celou dobu …
NE – podávání jiných příkrmů než mého mateřského mléka (pokud by to pro zdraví miminka nebylo nezbytné, a to pouze po poradě se mnou či manželem)
→ bohužel i to se někdy stane a sestry z novorozeneckého oddělení nemají potřebu to s vámi konzultovat. Jistě to myslí dobře, ale je-li k příkrmům důvod, jistě nebude pro sestru problém mi vysvětlit souvislosti.
To, že nechci holení, klystýr, ani preventivní zavedení kanyly aj. jsem neuváděla, neboť jsem doufala, že mi budou nabízeny v počáteční fázi porodu, a že je odmítnu a nemusím tím přetěžovat již tak obsáhlý porodní plán.
Popravdě, nejraději bych k novorozeneckému oddělení připsala ještě mnohé, například Nechovejte se ke mně jako k nesvéprávné, protože řada žen vypráví o tom, jak se sestry z novorozeneckého chovaly tak nepříjemně a povýšeně, že se cítily, jako by nedělaly nic dobře – v době, kdy nejlepším lékem pro úspěšný začátek kojení a získání síly po porodu, v době hormonální nerovnováhy, je láskyplné, podporující prostředí …
Těší mě, že informace o rození a péči o miminko (v první řadě doporučuji https://www.mamila.sk/) jsou dobře dostupné. Netěší mě, že musím sepisovat obsáhlé porodní přání a stejně se bát, zda budu moci porodit nerušeně. Jen pro zajímavost, kolik lékařů je zapotřebí na asistenci u normálně probíhajícího porodu, kterých je podle statistik více než 75 %? O kolik by se celá porodní péče zlevnila a zefektivnila, kdyby se porodníci věnovali jen těm ženám, kteří jejich péči potřebují?
Snad ženy, které si zvolí podobnou cestu jako já, budou moci zcela standardně prožít narození svých dětí v kontinuální péči, tzn. porodní asistentka se o ně stará v průběhu těhotenství, porodu i šestinedělí (péče porodních asistentek se označuje jako primární péče). Pokud by se objevila nějaká komplikace mimo jejich kompetence, odeslaly by jí k lékaři (do sekundární péče) tak, jak je tomu ve vyspělých zemích. V primární péči porodní asistentka svou klientku zná a umí tak dobře detekovat případná rizika. Žena svou porodní asistentku zná, a tak může prožít porod v přátelském, známém prostředí, což je pro psychiku rodící ženy klíčové.
Nám se to podařilo díky skvělé porodní asistentce, skvělé spolupráci našeho miminka, dobré přípravě mé i manžela a díky kapky štěstí, kterou nám osud nadělil. Jsem za to moc vděčná, neboť výsledek je klidné, zdravé, spokojené dítě, tělo bez šrámu a krásný zážitek.
Přeji mnoho vydařených porodů, neboť těch nevydařených už bylo také mnoho.
Karina Uherková